Generic selectors

Exact matches only

Search in title

Search in content

Post Type Selectors

Úvod / Kreativní vzdělávání v době umělé inteligence

Kreativní vzdělávání v době umělé inteligence

Když stroj umí odpovědět na všechno, začíná záležet na tom, jestli umíme klást otázky. A jestli u toho zůstaneme lidmi.

Kreativní vzdělávání se často odbývá jako „hodina výtvarky navíc”. Přitom jde o něco jiného a podstatnějšího: o způsob, jakým se ve škole zachází s poznáním. A právě teď, kdy umělá inteligence napíše sloh za třicet sekund, se z něj stává jedna z mála věcí, které škole opravdu zbývají.

Co kreativní vzdělávání je (a co není)

Kreativní vzdělávání není totéž co výuka uměleckých předmětů. Umělecké obory v něm hrají velkou roli, ale samotný princip je širší. Jde o učení, ve kterém žák něco skutečně vytváří, zkouší, mýlí se a přepracovává, ať už v hodině dějepisu, fyziky, nebo keramiky.

Mezinárodní šetření PISA definuje tvůrčí myšlení jako „schopnost vytvářet originální a rozmanité nápady” a také je posuzovat a vylepšovat. Tedy ne talent, ale dovednost. A dovednost se dá učit. Myslí si to i ředitelé škol: v průměru zemí OECD je zhruba 90 % patnáctiletých žáků ve škole, jejíž ředitel je přesvědčen, že kreativitu lze rozvíjet a že být tvořivý jde prakticky v jakémkoli předmětu (OECD, PISA 2022 Results Volume III).

Nejlépe je ten princip vidět na programu Creative Partnerships, který od roku 2002 fungoval v Anglii. Umělec, tedy architekt, herec nebo grafik, vstupuje do třídy jako partner učitele. Učitel je expert na obsah a na děti, umělec přináší jiné metody, jiné otázky a toleranci k nehotovosti. Programem prošel víc než milion dětí a 90 000 pedagogů. V Česku ho pod názvem Kreativní partnerství rozvíjí Společnost pro kreativitu ve vzdělávání.

Národní evaluace v Anglii (NFER) přitom ukázala něco, co stojí za zapamatování. Žáci zapojení do programu dosahovali ve standardních testech výsledků srovnatelných nebo mírně lepších než srovnatelní žáci jinde (NFER). Kreativní výuka tedy neznamená, že se děti „neučí”. Znamená, že se učí jinak.

Proč to potřebujeme právě teď

Čeští žáci si v tvůrčím myšlení v PISA 2022 vedli přesně průměrně: 32,6 bodu ze 60, průměr OECD je 32,7 (Česká školní inspekce, Národní zpráva PISA 2022 Tvůrčí myšlení). Zajímavější než celkové číslo je ale rozložení:

  • Nejlépe si čeští žáci vedli tam, kde měli přijít s vlastním originálním nápadem (úspěšnost 49,7 % oproti 44,1 % v OECD).
  • Relativně nejhůř tam, kde měli cizí návrh posoudit a vylepšit (36,3 %, byť stále mírně nad průměrem OECD 34,2 %).
  • Špičkových výsledků (úroveň 5 a 6) dosáhlo 25 % českých žáků, v OECD 27 %.
  • Socioekonomické zázemí u nás vysvětluje 15 % rozdílů ve výsledcích, v OECD 12 %. Tvořivost je tedy i otázka spravedlnosti. Ne každé dítě má doma prostor tvořit.

Ta „nejslabší” dovednost, tedy posoudit cizí nápad a vylepšit ho, je přesně ta, kterou budeme v příštích letech potřebovat nejvíc. Víc k tomu za chvíli.

Trh práce mluví podobně. Ve zprávě Světového ekonomického fóra Future of Jobs 2025 zaměstnavatelé odhadují, že do roku 2030 se promění 39 % klíčových dovedností. V žebříčku nejžádanějších dovedností je analytické myšlení první, odolnost a flexibilita druhá a kreativní myšlení čtvrté. Patří přitom mezi ty, jejichž význam bude dál růst (WEF, Future of Jobs Report 2025).

Česká školská politika to reflektuje. Revidované rámcové vzdělávací programy, které budou od školního roku 2027/28 povinné, posilují právě tvořivost, kritické myšlení, spolupráci a komunikaci. Sociální a personální kompetenci explicitně rozšiřují o principy wellbeingu a kulturní kompetenci pojímají jako nadoborovou, tedy ne jako výhradní záležitost hudebky a výtvarky (MŠMT). Na globální úrovni přijaly členské státy UNESCO v únoru 2024 v Abú Zabí Rámec pro kulturní a umělecké vzdělávání, který žádá, aby kultura a umění stály v centru vzdělávacích politik, ne na jejich okraji (UNESCO).

Jak velkou roli hrají umělecké aktivity? Buďme poctiví

Tady je potřeba odolat pokušení tvrdit víc, než výzkum unese.

Velká metaanalýza OECD Art for Art’s Sake? prošla stovky studií a došla ke střízlivému závěru. Existují jasné doklady, že některé formy uměleckého vzdělávání zlepšují konkrétní dovednosti. Například divadelní výchova prokazatelně zlepšuje verbální dovednosti, čtení a porozumění textu. Ale tvrzení, že hodiny hudebky zvednou známky z matematiky, evidence nepodpírá. K dopadům na kreativitu, kritické myšlení a vytrvalost je zatím výzkumu prostě málo (Winner, Goldstein, Vincent-Lancrin, OECD 2013).

Autoři z toho vyvozují to, co je v názvu. Umění se nemá obhajovat tím, k čemu je dobré jinde. Má vlastní hodnotu.

To ale neznamená, že měřitelné efekty nejsou. Zatím největší randomizovaná studie uměleckého vzdělávání, Houston Arts Access Initiative s 10 548 žáky ze 42 škol, kde se o zapojení rozhodovalo losem, naměřila u dětí s posíleným uměleckým vzděláváním:

  • pokles kázeňských přestupků o 3,6 procentního bodu,
  • zlepšení výsledků v psaní o 13 % směrodatné odchylky,
  • a nárůst soucitu s druhými o 8 % směrodatné odchylky

(Bowen & Kisida, 2019).

To poslední číslo je pro téma tohoto článku klíčové. Ze všech věcí, které se ve škole dají měřit, umění nejspolehlivěji posunulo tu nejlidštější.

Podobným směrem ukazuje i přehledová studie WHO, která prošla přes 3 000 výzkumů a shrnula, že umělecké aktivity mají doložitelnou roli v prevenci nemocí, podpoře zdraví a zvládání nemoci napříč celým životem (Fancourt & Finn, WHO 2019).

Umění tedy neučí líp počítat. Učí něco jiného: vydržet u věci, která nemá správné řešení. Snést, že první verze je špatná. Rozhodnout se bez jistoty. Ukázat druhým něco svého. To je přesně ten typ zkušenosti, který se v testovací kultuře ztrácí a v době AI zdražuje.

Co mění umělá inteligence

Umělá inteligence nemění jen to, jak se píší úkoly. Mění pozici člověka vůči informacím.

1. Práce se posouvá od tvorby k posuzování. Výzkum Microsoftu a Carnegie Mellon University mezi 319 profesionály (936 reálných situací) popsal, jak se povaha kritického myšlení s generativní AI proměňuje. Méně vlastního hledání a řešení, více ověřování, integrace a „dohlížení”. A k tomu jedno nepříjemné zjištění: čím větší důvěru měli lidé v AI, tím méně kriticky přemýšleli. Čím větší důvěru měli v sebe, tím víc (Lee et al., CHI 2025). Přesně ta dovednost „posoudit a vylepšit cizí návrh”, ve které jsou čeští žáci nejslabší, se stává hlavní pracovní náplní.

2. Za ušetřenou námahu se platí. Studie MIT Media Lab Your Brain on ChatGPT sledovala pomocí EEG 54 lidí píšících eseje, buď s AI, s vyhledávačem, nebo bez pomoci. Skupina s AI vykazovala nejslabší mozkovou propojenost a zhruba 78 % jejích účastníků nedokázalo odcitovat ani větu z eseje, kterou právě „napsali”. Autoři pro to razí pojem kognitivní dluh. Krátkodobě ušetřená námaha, dlouhodobě zaplacená slabším myšlením (Kos’myna et al., 2025). Jde zatím o menší studii, která prošla veřejnou oponenturou až dodatečně, ale směr je varovný a shoduje se s ostatními zjištěními.

3. Nápadů přibývá, rozmanitosti ubývá. Experiment publikovaný v Science Advances zjistil, že autoři, kteří dostali nápady od jazykového modelu, psali příběhy hodnocené jako kreativnější a lépe napsané, a platilo to hlavně u těch méně tvořivých. Jenže tyto příběhy si byly navzájem podobnější než příběhy psané bez AI. Jednotlivec si polepší, celek zchudne (Doshi & Hauser, 2024).

Dohromady z toho vychází jasný úkol pro školu. Pokud stroj levně vyrábí průměr, cenu má to, co z průměru vybočuje, a člověk, který pozná rozdíl.

Proč bude „prosté lidství” tou nejtvrdší dovedností

Slovo „měkké dovednosti” je zavádějící. Na tom, co po nás zbývá, když stroj převezme rutinu, není nic měkkého:

  • Vlastní hlas. Vědět, co si myslím, ne co je nejpravděpodobnější pokračování věty.
  • Úsudek. Rozhodnout, co je dobré, když plausibilně znějících možností je nekonečně mnoho.
  • Pozornost a přítomnost. Zůstat u něčeho déle, než je pohodlné.
  • Tělo a smysly. Zkušenost, kterou nelze mít zprostředkovaně: hlína, hlas, pohyb, materiál, který klade odpor.
  • Vztah a empatie. Schopnost být s druhým člověkem. Ta, kterou houstonská studie naměřila právě u umění.
  • Tolerance k nejistotě. Vydržet, že věc ještě není hotová, a nesáhnout hned po první nabídnuté odpovědi.

Tohle se nedá odpřednášet. Dá se to jedině zažít, a umělecká práce je jedno z mála prostředí, kde se to zažívá přirozeně. V ateliéru nikdo nezná správné řešení předem. Chyba je informace, ne prohřešek. Výsledek se ukazuje druhým a nese jméno autora. To je celý ten trénink.

Pro úplnost jedna poznámka. Často citovaná „krize kreativity”, tedy analýza Torranceho testů, podle níž tvořivost dětí od roku 1990 klesá (Kim, 2011), byla pozdějším výzkumem na větším vzorku zpochybněna. Argument pro kreativní vzdělávání na ní nestojí a stát nemusí. Stačí se podívat, jak vypadá práce, do které dnešní deváťáci nastoupí.

Co s tím prakticky

Pro učitele, ředitele i rodiče se to dá shrnout do několika kroků, které nevyžadují reformu:

  1. Zadávejte úkoly, na které AI sama nestačí. Ne „napiš úvahu o Máchovi”, ale „udělej rozhovor s někým ze své rodiny a porovnej to s Máchou”.
  2. Hodnoťte proces, ne jen výsledek. Skici, verze, slepé uličky. Právě ty AI nemá.
  3. Používejte AI otevřeně a učte ji posuzovat. Nechte žáky najít v jejím výstupu chybu, zaujatost, plochost. Trénink „posoudit a vylepšit” je dnes klíčová gramotnost.
  4. Držte prostor pro práci rukama a v přítomnosti. Materiál, hlas, pohyb, společné zkoušení. Nenahraditelné a čím dál vzácnější.
  5. Pusťte do školy někoho zvenčí. Model kreativního partnerství funguje proto, že umělec do třídy přináší jiné otázky než učební plán.
  6. Nechte věci nedokončené o den déle. Nejistota je pracovní podmínka tvořivosti, ne její porucha.

Závěr

Kreativní vzdělávání není luxus pro školy, které stihly probrat látku. Je to odpověď na otázku, co má smysl učit člověka ve světě, kde jsou informace zdarma a texty na počkání.

Umění v něm nehraje roli ozdoby ani nástroje na lepší známky. Hraje roli prostředí, ve kterém se dá bezpečně cvičit to nejtěžší: mít vlastní názor, unést nejistotu, dokončit něco svého a ukázat to druhým.

Čím chytřejší budou stroje, tím dráž nás vyjde, když tohle děti neuměly zažít.

Zdroje

ateliér kreativního vzdělávání
Powered by  GDPR Cookie Compliance
Přehled ochrany osobních údajů

Tyto webové stránky používají soubory cookies, abychom vám mohli poskytnout co nejlepší uživatelský zážitek. Informace o souborech cookie se ukládají ve vašem prohlížeči a plní funkce, jako je rozpoznání, když se na naše webové stránky vrátíte, a pomáhají našemu týmu pochopit, které části webových stránek považujete za nejzajímavější a nejužitečnější.