Moshe Feldenkrais byl izraelský vědec, inženýr a judista, který vytvořil originální metodu vědomého pohybu propojující tělo, mysl a učení.
Narodil roku 1904 v ukrajinské Slavuti. Už jako čtrnáctiletý chlapec se vydal sám pěšky do tehdejší Palestiny. Byla to dlouhá a nebezpečná cesta, kterou podnikl s dětskou vírou, že tam někde čeká nový začátek. Pracoval jako dělník, pomáhal budovat první židovské osady a v noci hlídal hranice. Byl tvrdohlavý a zvídavý, zajímal se o všechno – o tělo, o stroje, o to, jak se lidé učí.
Později odešel do Paříže, kde vystudoval inženýrství a fyziku, získal doktorát na Sorbonně a pracoval v laboratoři slavného Frédérica Joliot-Curie.
Zároveň se zamiloval do juda, které tehdy v Evropě téměř nikdo neznal. Trénoval s Japonci, překládal si knihy, psal vlastní příručky a stal se jedním z prvních Evropanů s černým pásem. Judo pro něj nebylo jen bojovým uměním, ale způsobem, jak porozumět lidskému pohybu.
Když během války utíkal z okupované Francie do Anglie, měl prý s sebou kufr s dokumenty o těžké vodě – drobný, ale důležitý příspěvek k boji proti nacistům. V Británii pak pracoval jako vědec pro námořnictvo, ale osud mu připomněl, že tělo je stejně složitý systém jako jakýkoli stroj.
Staré zranění kolene, které si přivodil při fotbale, se ozvalo naplno a lékaři mu doporučili operaci. Feldenkrais ji odmítl. Rozhodl se, že místo aby se nechal „opravit“, pokusí se pochopit, jak se vlastně pohybuje – jak jeho mozek řídí tělo, jak se učí, jak se znovu učí.
Každý pohyb začal zkoumat jako experiment. Jak se dívám, když otáčím hlavou? Jak dýchám, když vstávám ze židle? Co se děje, když se soustředím? Z těchto otázek se zrodila metoda, kterou dnes známe pod jeho jménem.
Feldenkrais tvrdil, že pohyb není oddělený od myšlení a cítění – že tělo, vědomí a emoce tvoří jeden celek. Jeho lekce byly pomalé, tiché a pozorné, často vedl studenty jen hlasem. Nešlo o gymnastiku, ale o proces učení, o znovuobjevování lehkosti, kterou jsme měli jako děti.
Když se v padesátých letech vrátil do Izraele, začali za ním chodit lidé z celého světa: umělci, tanečníci, vojáci i vědci. Jedním z jeho žáků byl i premiér David Ben-Gurion, který po jeho lekcích (ve svých sedmasedmdesáti letech!) předvedl na pláži v Herzliji legendární stoj na hlavě – symbol nového myšlení i rovnováhy.
Feldenkrais cestoval, psal knihy, učil v Evropě i Americe, vedl dlouhé výcviky, které se později staly základem celého mezinárodního hnutí.
Zemřel v roce 1984, ale jeho metoda žije dál – v tisících praktikujících po celém světě, v tanečních sálech, rehabilitačních centrech i v tichých pokojích, kde lidé zkoušejí najít přirozenost, kterou v sobě měli dávno předtím, než se začali snažit být dokonalí.