Neuroart a intuitivní kresba: co se děje, když necháme ruku kreslit samu

Podívali jsme se, co si pod pojmy neuroart a intuitivní kresba představit, co o nich skutečně říká výzkum a jak se dají využít v artefiletice, v arteterapii a ve škole..

Neuroart, u nás častěji neurografika, je novější a konkrétnější metoda. Vytvořil ji ruský psycholog a architekt Pavel Piskarev v roce 2014 a spojuje kreslení s prvky gestalt psychologie a koučování. Typický postup má několik jasných kroků: člověk si pojmenuje téma, které ho tíží, pak nakreslí takzvanou neurografickou linku, tedy nepravidelnou čáru, která se nikde neopakuje a jde přes celý papír, potom postupně zaobluje všechny ostré rohy a průsečíky, vybarvuje vzniklé plochy, propojuje je a nakonec se dívá, co mu obraz říká. Zaoblování ostrých úhlů je pro metodu zásadní a bývá vysvětlováno jako práce s napětím: ostrý roh je v kresbě místo zadrhnutí, zaoblením vzniká plynulý přechod.

Společné mají obě věci to, že odvádějí pozornost od výkonu k procesu, pracují s rytmickým opakovaným pohybem a nepotřebují žádný talent ani vybavení.

Co na to výzkum

Tady je potřeba být poctivý. Neurografika jako značková metoda zatím vlastní randomizované studie prakticky nemá. Tvrzení, která kolují po internetu, například že jde o „operaci mozku“ nebo že kresba přímo přepojuje neuronové dráhy, jsou marketing, nikoli závěr z odborné literatury. Co ale ověřené je, jsou jednotlivé stavební kameny, na kterých metoda stojí: volná tvorba, opakovaný pohyb ruky, vybarvování struktury a následné mluvení o zážitku.

Tvorba snižuje stresový hormon. Ve studii z Drexel University kreslilo, modelovalo nebo lepilo koláž 39 dospělých po dobu 45 minut, bez zadání a bez instrukcí. U 75 procent z nich klesla hladina kortizolu ve slinách a míra poklesu nijak nesouvisela s předchozí výtvarnou zkušeností. Jinými slovy, fungovalo to i u lidí, kteří o sobě tvrdí, že neumějí kreslit (Kaimal, Ray a Muniz, 2016).

Čmárání aktivuje odměnové okruhy v mozku. Tentýž tým pak měřil metodou fNIRS průtok krve v mozku u 26 lidí, kteří tři minuty vybarvovali mandalu, tři minuty čmárali kolem kruhu a tři minuty kreslili volně. Všechny tři činnosti významně aktivovaly mediální prefrontální kůru oproti klidu, nejvíc přitom čmárání, i když rozdíly mezi jednotlivými úkoly nebyly statisticky průkazné (Kaimal a kol., 2017). Oblast mediální prefrontální kůry se podílí na prožitku odměny a smysluplnosti.

Aktivní tvorba mění zapojení mozku víc než dívání se na umění. Německá studie sledovala 28 lidí v důchodovém věku po dobu deseti týdnů. Jedna skupina sama tvořila ve výtvarném kurzu, druhá chodila do galerie a obrazy rozebírala. Jen u té první se zvýšila funkční propojenost mozkových sítí a toto zvýšení souviselo s vyšší psychickou odolností (Bolwerk a kol., 2014).

Strukturovaná kresba tlumí úzkost. Klasický experiment s 84 vysokoškoláky ukázal, že po navození úzkosti klesla úzkost výrazně víc těm, kdo vybarvovali mandalu nebo pravidelný vzor, než těm, kdo dostali čistý papír (Curry a Kasser, 2005). Replikace o sedm let později potvrdila výhodu mandaly (Van der Vennet a Serice, 2012). To je mimochodem docela dobrý argument pro neurografiku, která taky nabízí jasnou strukturu, do které se člověk může opřít, místo prázdné plochy.

U dětí funguje kreslení hlavně jako přesměrování pozornosti. Jennifer Drake a Ellen Winner dlouhodobě zkoumají, proč kreslení zlepšuje náladu. Ukazuje se, že dětem od šesti do dvanácti let pomáhá spíš kreslit něco jiného než to, co je trápí. Kreslení „pro odvedení pozornosti“ zlepšilo náladu víc než kreslení, kterým se dítě mělo z trápení vypsat (Drake a Winner, 2021). To je důležité pro učitele: nechat děti po těžké situaci kreslit abstraktní tvary je často laskavější a účinnější než po nich chtít, aby nakreslily, co se stalo.

Čmárání zlepšuje pozornost, nekrade ji. Ve studii Jackie Andrade poslouchalo 40 lidí nudný telefonní vzkaz. Polovina u toho vybarvovala tvary na papíře. Tato skupina si potom vybavila o 29 procent víc informací. Čmárání podle autorky funguje jako kotva, která brání mysli odplout k denním snům (Andrade, 2009).

Výtvarné intervence u dětí a dospívajících snižují úzkost. Metaanalýza šesti studií se 422 účastníky našla významné snížení úzkosti po arteterapeutických intervencích, silněji u aktuální úzkosti než u úzkostné povahy. Autoři zároveň upozorňují na malé vzorky a metodologické slabiny zahrnutých studií (Zhang a kol., 2024).

Zastřešující pohled. Světová zdravotnická organizace v roce 2019 vydala přehledovou zprávu, která prošla přes 3000 studií o vlivu umění na zdraví a došla k tomu, že umělecké aktivity hrají roli v prevenci, podpoře zdraví i léčbě, a to napříč celým životem (Fancourt a Finn, 2019). Z tohoto proudu vyrostl i celý obor neuroarts, který od roku 2019 systematicky buduje Johns Hopkins University spolu s Aspen Institute.

Proč to funguje

Z těchto studií se dá poskládat docela srozumitelné vysvětlení, proč pár čar na papíře dokáže člověka posunout:

• Pozornost dostane kotvu. Ruka má co dělat, mysl se přestane točit v kruhu. Odtud efekt u čmárání i u vybarvování.
• Zmizí hodnocení. Když výsledek nemá nic představovat, nelze ho pokazit. Tím padá hlavní důvod, proč většina dospělých přestala kreslit.
• Opakovaný rytmický pohyb uklidňuje. Zaoblování rohů nebo vybarvování plochy je pomalá, předvídatelná činnost, u které se dýchání samo zpomalí.
• Nastupuje flow. Účastníci studie s kortizolem opakovaně popisovali, že se v práci „ztratili“ a přestali vnímat čas.
• Tělesné předchází myšlené. Obraz umožní pojmenovat něco, na co ještě nejsou slova. To je hlavní důvod, proč se výtvarná tvorba používá v terapii.

Artefiletika: tvorba plus rozhovor o ní

V českém prostředí má intuitivní kresba přirozený domov v artefiletice. Ten pojem u nás zavedl Jan Slavík v roce 1994 a označuje reflektivní, tvořivé a zážitkové pojetí výchovy, které stojí na dvou propojených krocích: expresi, tedy vlastním tvůrčím projevu, a reflexi, tedy společnému rozhovoru o tom, co člověk zažil a vytvořil. Cílem není léčba, ale poznávání a sebepoznávání.

Neurografická nebo intuitivní kresba je pro tuhle strukturu velmi vděčný materiál. Exprese je rychlá a dostupná všem, reflexe se dá vést docela jednoduše. Osvědčené otázky do kruhu:

• Co tě na papíře překvapilo?
• Kde se ti kreslilo dobře a kde ses zasekl?
• Kdyby ten obraz měl název, jak by se jmenoval?
• Je na něm místo, kam se ti chce vracet?

Podstatné je, že se ptáme na zážitek, ne na význam. Lektor nevykládá, co kresba znamená, a už vůbec z ní nic nediagnostikuje. Tady vede hranice mezi artefiletikou a arteterapií.

Arteterapie: kde končí kreslení a začíná terapie

Česká arteterapeutická asociace definuje arteterapii jako léčebný postup, který využívá výtvarného projevu jako hlavního prostředku poznání a ovlivnění lidské psychiky a mezilidských vztahů. To znamená terapeutický vztah, zakázku, výcvik a supervizi. Neurografika ani intuitivní kresba samy o sobě terapií nejsou, i když se v terapii používat dají a řada arteterapeutů je zařazuje.

Prakticky to má tři důsledky. Lektor bez terapeutického výcviku může kresbu nabízet jako zážitek, ne jako léčbu. Nemá otevírat témata, která neumí zavřít, tedy ptát se na trauma, rodinné vztahy nebo diagnózy. A když se něco silného otevře samo, jeho úkolem je nabídnout klid a případně odkázat dál, ne interpretovat.

Kde se to hodí ve školství

Ve škole lze tento typ tvorby využít v mnoha oblastech. A zdaleka nemusí patřit jen do hodin výtvarné výchovy.

Na začátku hodiny. Několik minut soustředěného kreslení plynulé čáry přes celý papír a zaoblování vznikajících tvarů může fungovat jako jednoduché zklidnění. Děti se často soustředí a ztiší přirozeněji než po pouhé výzvě, aby byly v klidu.

Po náročné situaci. Konflikt, špatná zpráva, test. Podle Drakeové a Winnerové je lepší nechat děti kreslit něco neutrálního nebo abstraktního než po nich chtít, aby kreslily, co se stalo.

Během výkladu. Dovolit dětem při poslechu čmárat nemusí být ústupkem nepozornosti. Výzkum Jackie Andrade ukázal, že jednoduché čmárání může při poslechu podpořit soustředění a následné vybavení informací.

Ve výtvarné výchově jako protiváha techniky. Hodina, v níž se nehodnotí výsledek, může znovu zapojit i děti, které už samy sebe přesvědčily, že „neumějí kreslit“.

V osobnostně sociální výchově a třídnických hodinách. Vlastní tvorba doplněná společnou reflexí může tvořit plnohodnotnou artefiletickou jednotku. Zároveň přirozeně otevírá průřezová témata a nevyžaduje žádné zvláštní pomůcky.

U dětí se speciálními potřebami. Aktivita, která nemá jediné správné řešení, pomáhá stírat rozdíly mezi žáky. Každý může pracovat vlastním způsobem a výsledek se neposuzuje podle toho, kdo je „lepší“ nebo „horší“.

U menších dětí většinou stačí velký formát, silné fixy a minimum vysvětlování. Starším žákům, přibližně od druhého stupně, je naopak dobré krátce objasnit, proč aktivitu dělají a k čemu může sloužit. Bez tohoto uvedení ji mohou snadno vnímat jako příliš dětskou. Důležitá je také dobrovolnost. Kdo se nechce zapojit do kreslení, může se pouze dívat.

Na co si dát pozor

• Nevykládat cizí kresby. Ani v legraci, ani „jen tak“.
• Nevystavovat výsledky bez souhlasu autora.
• Nehodnotit, nesrovnávat, nedávat známky.
• Nepoužívat u lidí v akutní krizi jako náhradu odborné pomoci.
• Nepřeceňovat neurovědecká tvrzení. Metoda pomáhá lidem cítit se líp, což je dost. Nepotřebuje sliby o přepojování mozku.

Jak si to zkusit

Číst o intuitivní tvorbě je jedna věc, sáhnout si na ni druhá. V Ateliéru 9 vede Eva Terra Skoblíková jednodenní workshop Úvod do intuitivní tvorby, který propojuje intuitivní kresbu, neuroart a arteterapii nad tématem intuitivního zátiší. Zkusíte si slepou kresbu, práci s liniemi a tvary a artefiletickou reflexi, tedy přesně to, o čem je řeč výš. Eva je též autorkou náhledového obrázku k tomuto článku.

Nejbližší se koná v pátek 25. září 2026 od 9:00 do 16:30 v našem Ateliéru. Pedagogům, lektorům a vychovatelům přinese navíc hotové postupy na zklidnění, soustředění a sebereflexi, které se dají hned použít ve třídě. Podrobnosti a přihlášení

---

Zdroje

1. Kaimal, G., Ray, K., & Muniz, J. (2016). Reduction of Cortisol Levels and Participants’ Responses Following Art Making. Art Therapy, 33(2). https://www.tandfonline.com/doi/full/10.1080/07421656.2016.1166832
2. Kaimal, G. a kol. (2017). Functional Near-Infrared Spectroscopy Assessment of Reward Perception Based on Visual Self-Expression: Coloring, Doodling, and Free Drawing. The Arts in Psychotherapy, 55. https://www.sciencedirect.com/science/article/pii/S019745561630171X
3. Bolwerk, A. a kol. (2014). How Art Changes Your Brain. PLoS ONE, 9(7). https://journals.plos.org/plosone/article?id=10.1371/journal.pone.0101035
4. Curry, N. A., & Kasser, T. (2005). Can Coloring Mandalas Reduce Anxiety? Art Therapy, 22(2). https://www.semanticscholar.org/paper/Can-Coloring-Mandalas-Reduce-Anxiety-Curry-Kasser
5. Van der Vennet, R., & Serice, S. (2012). Can Coloring Mandalas Reduce Anxiety? A Replication Study. Art Therapy, 29(2). https://www.tandfonline.com/doi/abs/10.1080/07421656.2012.680047
6. Drake, J. E., & Winner, E. (2021). How Drawing to Distract Improves Mood in Children. Frontiers in Psychology, 12. https://www.frontiersin.org/journals/psychology/articles/10.3389/fpsyg.2021.622927/full
7. Andrade, J. (2009). What Does Doodling Do? Applied Cognitive Psychology, 24(1). Shrnutí: https://www.sciencedaily.com/releases/2009/02/090226210039.htm
8. Zhang, S. a kol. (2024). The effects of art therapy interventions on anxiety in children and adolescents: A meta-analysis. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/pmc/articles/PMC11260852/
9. Fancourt, D., & Finn, S. (2019). What is the evidence on the role of the arts in improving health and well-being? WHO, Health Evidence Network synthesis report 67. https://www.ncbi.nlm.nih.gov/books/NBK553773/
10. NeuroArts Blueprint (Johns Hopkins International Arts + Mind Lab a Aspen Institute). https://neuroartsblueprint.org/about/the-neuroarts-blueprint-initiative/
11. Neurographica, oficiální stránky metody Pavla Piskareva. https://english.neurographica.com/about
12. Arno Stern: The Closlieu. https://arnostern.com/the-closlieu/
13. Michele Cassou: Point Zero Painting. https://www.michelecassou.com/about
14. Arteterapie a artefiletika, přehled pojmů, Univerzita Palackého v Olomouci. https://www.imuza.upol.cz/site/index.php/2018/08/30/arteterapie-a-artefiletika/
15. Rozhovor s Janem a Vladimírou Slavíkovými o artefiletice, časopis Komenský, MUNI. https://www.ped.muni.cz/komensky/clanky/rozhovor-s-janem-a-vladimirou-slavikovymi-o-artefiletice